Když jsem byl ještě malý, vezl mě táta na kole a já z něj spadl. Udeřil jsem se do hlavy, na chvíly jsem ztratil vědomí a dokonce nedýchal. Za chvíly jsem se probral a později doktorka nezjistila žádné následky. Koktat jsem začal až nástupem puberty, hned jak jsem začal mutovat. Nevím, co to způsobylo a nikdy to nezjistím, ale to není důležité. Podstatné je, že je to můj osobní drak a já s ním budu bojovat až do konce, bez šance na vítězství.
Bylo mi 13, když to začalo. Už předtím jsem trpěl posměšky. Byl jsem jiný než ostatní, příliš uzavřený, zadumaný, s dívkami jsem se nebavil. Výsměch kvůly mému ráčkování byl na denním pořádku ( ano, i touto vymožeností mě příroda obdařila ). Pak jsem začal koktat a všichni se mohli potrhat smíchy ( děti jsou velmi kruté, ale to asi víte ). Pochopení jsem nenašel ani u všech učitelů. Často jsem se před tabulí zakoktal ( tehdy jsem se ještě neuměl vyhýbal obtížným slovům, jako dnes ), ale to jim nevadilo a mučili mě dál ( asi chtěli mým prostřednictvým uspořádat komický výstup a pozvednout tak morálku žatstva ). Dokonce jednou na začátku školního roku při představování ( na tuhle část jsem se těšil opravdu dlouho dopředu ) přišla řada na mě, já se postavil a celá třída ztichla ( už věděli, co přijde a nechtěli o tu šou přijít ). Otevřel jsem pusu a spustil: " Michal Pi-Pi-Pi.... Zbytek se ztratil v hurónském řevu spolužáků. Učitelka je mávnutím ruky zarazila a na mě vykřikla, ať nejsem drzej ( doslova ).
Na střední školu jsem nastupoval s hlubokými jizvami na duši a odhodláním nenechat se zlomit. Profesoři byli mnohem více na úrovni a kladli na mě ohledy ( samozřejmě až na vyjímky. Taky jste se museli zpaměti naučit " Hospodine pomyluj ny"? Uměl jsem to za 2 hodiny, ale 14 dní jsem tvrdil, že jsem se to zapoměl naučit. Proč? Kvůly posledním 3 slovům: "krleš, krleš, krleš" Směšná 3 slova, kvůly kterým jsem odmýtl přednášet a dostal čtyři pětky ).
Taky kolektiv byl mnohem vyzrálejší a poprvé v životě jsem si našel přátele ( dívky byly samozřejmě stále tabu ). Maturitu jsem zvládl v pohodě. Věděl jsem, že budu koktat o 106, ale zahodit kvůly tomu 4 roky studia? Takový úspěch jsem drakovy nemohl dopřát. Z češtiny jsem je ohromil znalostí knih ( osamělý lidé hodně čtou ) a přestože jsem při koktání málem spadl ze židle a ukousnul si jazyk, zkoušející mi držela palce a fandila mi.
Na vysokou už jsem se neodvážil. jednak si nemyslím, že na to mám, jednak to celé nechci prožívat znova. Tak jsem si našel práci. Je dost mizerná, ale když nechci moc do kontaktu s lidmi, tak si nemůžu vybírat. většinu času tam strávím přemýšlením o životě, o tom, co bude dál a samozřejmě čtením. Občas taky napíšu nějakou básničku nebo povídku.
Když mám volno, trávím dost času u počítače. Jednak mě baví hry, jednak je pro mě snažší komunikace s lidmi. Mám tak pár přátel skutečných a pár virtuálních. Ale jedna věc mi chybí. Ano, hádáte správně, je to žena. Za celých svých 24 let jsem se ani jednou nelíbal, což je opravdu smutné. I přes svůj iroický přístup k životu ( to je asi z tohodle dopisu patrné ), i já toužím po lásce. Cítit přítomnost nekoho blízkého, vůni vlasů, tlukot srdce. K tomu však potřebuji ztratit ostych z něžného pohlaví. A to je důvod proč píšu. Najde se nějaká dívka, balbutička, která by si se mnou dopisovala přes ICQ? - 242414640
PS: Někde jsem tu četl názor:"Já jsem inženýr, proč by mě mělo zajímat, co si o mě myslí nějaký bezdomovec?" Možná to pomůže nebýt nervózní a méně zadrhávat, ale je to dvojsečná zbraň. Když lidé zjistí, že koktáte, v první chvíly si řeknou: " A jéje, další retarda". Takový přístup nesnášíme, ale autor výroku dělá v podstatě to samé. Automaticky bezdomovec=nula. Znáš osud, který ho dovedl tam kde je? Ne? Tak jak ho můžeš soudit? Nedělej druhým to, co nechceš, aby dělali tobě.
To napsal Michal pi-Pi-Pi jenž je po všechny dny svého života osamělý.
