Balbutická komunita

[zdendaobratle]

[evejp]

Souhlasím s tím, že by koktaví lidé měli dostávat invalidní důchod. Třeba pokud déle než rok neseženou práci. Ale ve fabrikách většinou vezmou každého. Je teda pravda, je to tam je na zblbnutí - znám to sama. A taky si tam člověk aspoň víc vydělá, než v invalidním důchodu.Když tělesně postižení lidé nemohou dělat manuální práci - dostanou důchod. Když lidé s vadou řeči nemohou sehnat "normální" práci, tak by měli taky dostat důchod. Je to logické. Ale tohle u nás zavedou možná za 100 let, jestli vůbec..

[gogo]

Chci jen povzbudit případné další balbutiky čekající na úřadu práce. Od září marného shánění práce jsem konečně přijat na místo uklízeče na soukromé střední škole. Takže moje rada, vystudujte vysokou školu, chvilku si počkejte na úřadu práce a výsledek se dostaví

[adam]

[gogo]

Jj, tak vím, že praxe je to nejdůležitější. Brigády jsem měl jen manuální, v oboru jsem nikdy nepracoval. Takže praxi jsem neměl a nemám. Obor humanitní, takže o to víc bylo jasné, že budu mít problémy, ale studoval jsem ze zájmu, technika mě nikdy nebavila, ač jsem jí studoval na střední škole. Ale co, víš kolik lidí o to místo uklízeče žádalo, dneska i na uklízeče cigaret stojí fronta 20 lidí, takže můžu slavit

[Nuny]

Mě se prostě zdá úplně absurdní že člověk který studuje vysokou školu a snaží se si zajistit slušnou budoucnost, podvědomě tuší, že je to stejně na nic, protože má vadu řeči a všude s ním vyrazí dveře. To si prostě nechci připustit.

[ico]

Treba studovat IT, tam je zatial nedostatok kvalifikovanej pracovnej sily a recovy handikep nie je az taky vyznamny problem

[gogo]

Však si to Nuny nemusíš připouštět, v sociální práci třeba zas tak moc mluvit potřebovat nebudeš. A studovat IT obor nemůže každý, jsou na to potřeba ty správné buňky, ono programování je docela složitá činnost a pro každého se nehodí, zvláště, když je ten člověk humanitně zaměřený. Nakonec mě v té práci uklízeče předběhla nějaká vyučená žena, ovšem ta měla zase praxi v uklízení, jenže je fakt, že já tomu doma taky moc nedal, občas luxuji a to byla chyba, měl jsem se připravovat předem Tak třeba ne každý balbutik s VŠ je tak neschopný jako já, tak se nestresuj Nuny

[Nuny]

Nejlepší způsob je se záměrně vystavovat situacím kdy musíme mluvit. Jenomže jsem zjistila že do nejde hnát do extrému, protože to člověku může ještě více ublížit. Mě dokáže úplně vytočit jak mi někdo radí: tak buď v klidu, nadechni se, vydechni... Do p.. to jsou rady nad zlato fakt. Je to prostě všecko o psychice. Od října jsem v jedné restauraci jako servírka.Mám to jako brigádu přes školu. A dokud byla zima a nebylo tam moc lidí tak jsem to jakž takž zvládala a snažila jsem se teda být v klidu. Byla jsem jako výpomoc takže jsem nemusela vyřizovat rezervace a telefonické objednávky zboží atd.. A chtěla jsem tam zůstat i na léto. Jenže to bych tohle všecko už musela dělat. A to je prostě pro mě něco jako by chromému řekli že bude tanečník.. Navíc se teď otevírá terasa a je tam miliarda lidí. A to je prostě stres a zátěž a mě se mluví hrozně a ti lidi to nechápou a koukají na mě udiveně a čím divněji koukají tím je to horší.. a jsem zase tam kde jsem byla. Takže já prostě budu odtamtud muset odejít ještě dřív, než si na mě začnou lidi stěžovat a šéf mě vyrazí. Prostě jsem donucena to skončit abych předešla potupě z toho že jsem byla vyhozena pro moji "neschopnost".. Přitom nejsem vyučená servírka a naučila jsem se nosit tác se skleničkami a talíře a všecko. Dokonce měli v tom říjnu na výběr i z vyučených holek a vzali mě. Přitom já se snažím být v klidu a snažím se to překonávat.. Jenže když tam přijde skupina arogantních frajerů a já jim mám vysvětlit že na ten stůl je rezervačka a že si mají sednou jinam, tak jsem v háji protože jediné čeho dosáhnu je že je mi na omdlení jak se hrozně snažím to ze sebe dostat a přitom vidím jak po sobě pokukujou a smějou se. To mi teda taky nepřidá. Já si nechci stěžovat, nechci se litovat, právě proto jsem se na tu práci přihlásila. Ale došla jsem až na hranici svých možností a přestávám to zvládat a čím víc si to uvědomuju tím hůř mi je.

[zoranka]

Ahoj,
já bych si asi našla nějakou jinou brigádu. Dělat servírku je dost náročné, na to musí mít člověk hlavně povahu (hádat se s opilými hosty apod.)

[Nuny]

Víš co je na tom "nejlepší"? Že já bych na to i tu povahu měla, mě to bavilo do doby než mě začlo zrazovat to moje mluvení. Zvládala bych že je toho hodně, protože jsem zručná, byla bych s každým opilcem hned hotová, řekla bych mu svoje.. ALE. Stejně jako ve škole, zapojila bych se do debaty, chtěla bych se s lidma podělit o svůj názor, ALE. Já myslím že to všichni balbutici znají, prostě mít něco na jazyku ale muset mlčet.

[Nuny]

Jo a tak mě napadlo.. řešil někdo z vás situaci kdy musel někomu nebo sobě zavolat záchranku? Nebo všeobecně volání na krizovou linku, je to pro balbutiky nějak ošetřeno? Vlastně nemusí jít ani o balbutiky, třeba i o hluchoněmé. To přece musí být nějak udělané, ne? Nevíte jak?
Protože kdyby třeba byla situace že bych potřebovala pomoc.. tak jsem někde. Nebo kdyby někdo z okolí potřeboval pomoc a já bych byla jediná kdo by tam byl. Chudákovi bych nepomohla a ještě bych pak měla problémy že jsem neposkytla pomoc.

[gogo]

Nuny ohledně Tvého předešlého příspěvku s prací servírky. Musím říct, že jsi statečná, že jsi vůbec na takovou práci šla, takže už jen to je Tvoje velká osobní výhra. A to, že jsi přišla na to, že jsi na hranicích svých verbálních schopností a že dál už v této práci růst nemůžeš, to je zkrátka ta hranice omezení daná naším handicapem, proto jsem byl pro, aby balbutici pobírali invalidní důchod, protože jsme zkrátka omezení ve svých možnostech, stejně jako invalidé. Ale někdo tu zase argumentoval tím, že to je to samé, jako kdyby někdo neatraktivní bral invalidní důchod, protože chce dělat práci modelky a nemá na to. To je ale podle mě něco úplně jiného. Samozřejmě musíme obtíže s koktáním překonávat, ale některé obtíže se bohužel v práci zvládnout nedají. Jinak úplně Tě chápu, že nějakým sebevědomým vypatlaným týpkům není snadné říci, že si mají sednout jinam či cokoli jiného, tyhle uchichtané primitivy taky znám.

Ohledně té druhé otázky se zavoláním záchranky. Musím se přiznat, že mě se to už stalo. Poprvé to bylo jednou v zimě, kdy jsem narazil na ležícího člověka na odlehlé silnici. Naštěstí byl při vědomí a tak jsem mu půjčil telefon, aby si zavolal záchranku, divil se, proč dávám telefon jemu, ale nakonec byl rád, že se u něho někdo vůbec zastavil. Podruhé jsem pak jednou narazil v létě na staršího pána ležícího u kraje silnice a záchranku jsem musel zavolat já, protože pán na tom byl hodně špatně. Na dispečinku si mysleli, že jsem ožralý a tak jsem vypozoroval takový trochu nadřazený ton v hlase dispečerky, ale koneckonců nám pak ve finále šlo všem o včasný zásah záchranky. Myslím, že v takových situacích naopak přestaneš myslet na své koktání a snažíš se jen o jedno a to pomoci člověku, takže myslím, že se nemusíš bát, že by jsi ze sebe nic nedostala. Nevím, jak bych reagoval, kdybych si jí musel volat pro sebe, ale tak snad by se někdo kolemjdoucí našel

[Nuny]

No já jsem měla jednou to štěstí že tam byli u toho kdo potřeboval pomoc ještě i ostatní lidi tak jsem to zavolání "hodila" na ně. Ale fakt nevím co bych dělala v nějaké jiné situaci... Na to asi člověk přijde teprve až se do takové situace dostane. A při mém štěstí na různé takové bizarní příhody se mi to určitě jednou stane..
Dneska mám v rámci dobrovolnictví ve Slezské diakonii poprvé vést kroužek pro děti, cvičení. Tak snad to zvládnu, držte mi palce:) Docela se na to těším ale ne zas moc protože víte jak to je.. těšíte se na něco a ono to pak dopadne hrozně

[gogo]

Ale s dětma se bavit docela umím, teda musí být ve věku, kdy ještě nemají rozum. S bratrancovou 5letou dcerou se bavit dokážu, ale s bratrancovou 10letou už ne, protože ta už všechno moc chápe