Moc se mi líbí, že dáváte prostor pro komunikaci tam, kde je ho zatím velmi málo, že se pokoušíte zachytit a otevřít ty, kteří se, na základě svých pocitů nedokonalosti, odtahují a stahují do sebe. A je to právě i skupinka s problémy s řečí.
Pokusím se k tomu, jako psycholog, něco říci.
Téměř každý, když si začíná uvědomovat svou odlišnost, kterou právě vnímá jako nedokonalost, či jako postižení, se ptá: "Proč právě já? Proč právě mě se to stalo?" Cítíte se zaskočeni, ošizeni, poníženi, odstrčeni… A hledá se příčina, často "vina". Něco se většinou najde. Ale je to opravdu "ono"? – a je to vyčerpávající, vysvětlující? A co se tím mění? I stanovením viny se toho nezbavíme.
Je jistě moc dobré mapovat sebe ve smyslu sebe-objevování či sebe-poznávání. Čím více se o to pokoušíme, tím více shledáváme, jak je to všechno nesmírně komplikované, propletené a že nelze jednoznačně určit příčinu a důsledek. A že nakonec, jako východisko, jedině můžeme přijmout svůj stav jako součást sama sebe, kterou ani nevytěsňujeme, ani s ní nebojujeme jako s nepřítelem, ale se kterou komunikujeme a pokoušíme se domluvit. Zároveň si uvědomujeme, čím vším jsme v životě obdařeni, čeho všeho se nám dostává. Že to není vůbec samozřejmost, že např. vidíme, slyšíme, myslíme, tvoříme… A že místo radosti a hrdosti a rozvíjení všech těchto darů se necháváme převálcovat, či dominovat tzv. "nedokonalost", kterou máme.
A musí to být vůbec trvalý stav? Není to spíš úkol, výzva, to zvládnout? To „zvládnutí“ má široké hranice, od jakési technické dovednosti k nadhledu až k proměně osobnosti (zřejmě to souvisí). Je to pak dlouhá, složitá, individuální cesta, která vyžaduje, kromě jiného, moc trpělivosti a pokory. Ale dostali bychom se na ni bez tohoto „poznamenání“? Může to být ta naše hlubina, výzva, úkol, odrazový můstek – je jedno jak to nazveme. Zní to vznešeně a odtažitě. Ale zkuste poodstoupit od svých bolavých pocitů a podívat se dál, šířeji. Třeba to pak budete moci přijmout.
Zakončila bych úvahou moudrého mistra, který doporučuje: "Máte-li si vybrat ze dvou cest, volte tu obtížnější."
A vám se to přímo nabízí. Není to pozvání? Není to privilegium?