Eva

Autor: bodyia <mail(at)bodyia.cz>, Téma: lidé, Vydáno dne: 16. 09. 2005

Ahoj, jmenuju se Eva a na tomto světě přežívám již téměř devatenáct let. Moc se mi líbí tento web, ale všimla jsem si, že tu je spíše pánská společnost, tak jsem se rozhodla to protrhnout a nasadit sem ženskou, tedy sebe :-)))

Ahoj, jmenuju se Eva a na tomto světě přežívám již téměř devatenáct let. Moc se mi líbí tento web, ale všimla jsem si, že tu je spíše pánská společnost, tak jsem se rozhodla to protrhnout a nasadit sem ženskou, tedy sebe :-)))

Koktám od svých osmi let. Vyzkoušela jsem logopeda, foniatra, psychologa a v poslední době mi pomáhá kinezioložka. Těžko říct, co bylo tím spouštěcím mechanismem mé koktavosti, ale nejspíš rozvod mých rodičů a následné odstěhování taťky 150km daleko. Poslední dobou doufám, že se konečně díky kineziologii dozvím proč :-))

Celou základku jsem byla uzavřená šedá myš, co moc nekomunikovala, dobře se učila a měla pořád depky. Učitelé mě zkoušeli písemně a všechno bylo ok. Štvalo mě to, ale spíš tím, že jsem nebyla schopná se tomu postavit. Největší potíž nastala na seznamováku před tím, než jsem šla do prváku. Představte si, jak v kruhu sedí skoro šedesát lidí a vy se máte představit a něco stručně o sobě říct. Dodnes mám problém říct: „Jmenuju se Eva.“ To "E" je moje prokletí. Tak jsem to ze sebe nějak dostala a pak jsem dodala A jsem balbutička... ty pohledy... nikdo nechápal co to je. Tak jsem to vysvětlila. Trošku jsem se zakoktala, ale byla jsem spokojená sama se sebou. Celej prvák jsem s tím pořád měla problém, zkoušela jsem se vymlouvat z referátů a ústních zkoušení, párkrát jsem se i rozbrečela. Ve druháku jsem si řekla dost. Přečetla jsem si knížku Jak žít s koktavostí a začala jsem s tím bojovat. I když to stálo hodně úsilí, tak jsem se snažila nevyhýbat žádné konfrontaci s neznámou osobou na úřadech a podobně. Teď jsem v pohodě ústně zkoušená, mívám referáty a spolužáci i profesoři mě berou takovou jaká jsem. Naštěstí jsem v kolektivu lidí, kteří se nesmějí mé koktavosti, ani nemají nemístné narážky.

Teď jsem ve třeťáku na gymnáziu v Plzni, za rok se chystám na vysokou školu na psychologii a momentálně píšu maturitní práci z psychologie na téma Balbuties.

Kdokoliv by si chtěl o tomhle sociálním handicapu, jak to kdosi nazval, popovídat nebo vyměnit zkušenosti a názory, tak jsem otevřená každému podnětu...

Tak úspěšný boj s koktavostí všem, je to handicap, ale já jsem díky tomu objevila i skryté kvality svého já a díky tomu, že bojuju, se mi zvětšilo sebevědomí a dá se říct, že jsem na sebe pyšná... buďte pyšní také :-)))