Často přesně nevíme, proti čemu bojujeme, svoji řeč při její prezentaci nevnímáme jako posluchač. Je dobré si ji nahrát a potom poslouchat, soustředit se na projevy, které při bloku vzniknou. Ještě větší výhodu má videozáznam, možná budeme překvapeni, kolik pohybů při řeči děláme. Jejich potlačení je žádoucí stejně jako potlačení samotné koktavosti. Záznam nám dá možnost si chyby následně uvědomit a lépe s nimi pracovat.
Každý jsme si jistě vyzkoušeli spoustu zaručených postupů, jak na veřejnosti nekoktat, ovšem naprostá většina byla pro běžný život ještě nepoužitelnější, než koktavost sama. Najděme si svoji metodu, která nám nebude proti mysli. Zpomalme řeč, prodlužujme samohlásky. Přitom kontrolujme dech, hlídejme správné nádechy, dostatečnou zásobu vzduchu. Pomoci může ještě mírné snížení výšky hlasu. Hlubší hlas nám pomůže lépe udržet rytmiku řeči. Není rovněž vhodné natahovat věty, říkat dlouhá souvětí. Snazší pro pochopení i pro vyjádření je používat kratší věty.
Problémem každého z nás je telefon. Telefonování kamkoliv. A zrovna dnes, při explozi mobilní komunikace. Cítíme jako nevýhodu, že nás protějšek nevidí, nemůžeme si pomoct gestikulací nebo jinými formami neverbální komunikace. Je to pouze na hlasu. Blok vznikne, i když víme, kdo je na druhé straně aparátu. Co s tím? Zkoušet, zkoušet, zkoušet. Nutit se telefonovat, hledat záminky k telefonování. Je to komplikované, ale může to pomoci. Důležitá je psychická souhra, musíme si uvědomit, že za aparátem na druhé straně není nepřítel, ale člověk, který mě má rád.