Balbutická komunita

[Honza14]

Takže,můj příběh ve zkratce-Od mala jsem se bavil se všemi okolo,účastnil se různých recitačních soutěží atd...Ale kolem čtvrté třídy jsem začal koktat.No a znáte to,všichni se mi smáli,vyčleňovali mě z kolektivu...Na konci páté jsem se dostal na osmileté gymnázium a tam to je lepší,kamarádi mě přijali takovýho jakej jsem,normálně se se mnou baví.Ale furt je tady ta debilní koktavost,prostě mám chuť třeba v rozhovoru mezi kamarády říct něco vtipnýho,nějakou poznámku ale prostě ji neřeknu protože nemůžu,hrozně mi to vadí a chtěl bych s tím přestat.Teď jsem ve čtvrtém ročníku (jakoby devítka) a chtěl bych moc na střední IT školu ještě s jedním spolužákem.Jenomže se bojím jak by mě přijali tam,jestli by se mi nesmáli a tak...Zajímám se o PC a chtěl bych jednou v tomto oboru pracovat,hrozně bych na tu školu chtěl ale kvůli tomuhle tam nechci.Doufám že mě chápete.Chodil jsem na logopedii-nic,byl jsem u spousty jinejch doktorů a vůbec to nepomohlo.Nevíte někdo jak se toho už konečně zbavit?Hrozně mi to ztěžuje život

[emilko]

na tu skolu chod, ze by sa ti smiali, to ti moze byt uplne jedno
koktavy zostanes navzdy, z toho sa uz nedostanes, musis sa s tym naucit zit
inteligentny a vzdelany budes, ale nikedy nebudes hovorca, aj priatelku si najdes, zalozis rodinu, neboj .. len nikdy nebude moc povedat tak rychlo a to vsetko, co by si naozja chcel

[gogo]

Dovolím si sem přispět s nesouvisejícím faktem Je zajímavé, že tady na foru je zhruba zaregistrováno pouze 0.005 procent koktavých lidí z počtu všech obyvatel České republiky a to ještě všichni, kteří jsou zde zaregistrovaní nemusí být koktaví, ale mohou to být pouze rodiče, přátelé či sourozenci koktavých a nebo psychologové, logopedi a jiná podobná verbež. Takže to nás je v ČR tak málo a nebo se někteří jen nepřihlásili na tohle forum? Bud to nevědí a nebo jen nemají potřebu se se svým problémem svěřovat, buď koktají jen minimálně a nepovažují se za natolik postižené, aby se ztotožnili s balbutismem či jsou navíc postiženi neznalostí ovládání moderní PC techniky, nebo už nevím

[zdendaobratle]

[Lukas]

Já jsem koktal tak, že jsem postupně prakticky nebyl schopen mluvit. Nejhorší to bylo v 23 letech. Tehdy jsem se dostal do situace,
kdy strach a bolest z koktavosti byly tak nesnesitelné, že jsem na jediný okamžik "prozřel realitu". Na jediný okamžik jsem viděl,
že hmotný svět je jenom iluze (něco jako stín) v oceánu světla.

Od té doby jdu za tím světlem, zkouším meditovat, jíst vegansky, žít skromně a ekologicky a jinak očisťovat duši. Po asi 10 letech si troufám říci, že toto je ta správná cesta.

Dneska prakticky nemám problémy mluvit. Výjimečně to ještě zadrhne, ale to neberu nijak tragicky. Koktavost (a různé jiné problémy) je jako GPS signál, který ukazuje, kdy člověk jde/nejde správnou cestou ke svobodě.

[jay]

Kamaráde, jestli máš strach jít na IT školu, tak co chceš v životě vůbec dělat? Ajťáci jsou známí tím, že komunikujou skoro jen skrze počítač a jsou to spíše introverti-což jim vůbec nepřekáží. Myslím, že IT škola může být pro bablbutika téměř ideální... a pokud je to přesně to co cheš, tak to jdi KURVA (omluvte mě) studovat

Myslím, že jsi v tom věku, který bývá pro balbutiky možná i nejtěžší.....člověk má pocit, že dostal do života špatný karty a všechno vidí spíše negativně... přípádné neúspěchy u prvních milostných pokusů tyto pocity ještě dost prohloubí. Další věc je, že tvoje psychika a osobnost se ještě dovytváří a je dost křehká a zranitelná.....ok, tohle období si musíš protrpět a být statečný.

Sám si na tyhle roky dobře vzpomínám, nebylo to lehký...myslel jsem, že nic nikdy nedokážu a cítil jsem se ukřivděný a znevýhodněný...

A dnes? Myslim, že mě to všechno dost posílilo. Moje osobnost se změnila...díky všem jizvám na duši se stala odolnější.

Prostě, kdy mi bylo 15-20 let, tak jsem si myslel, že budu dělat maximálně tak nějakou práci, kde se vůbec nemusí mluvit (přišlo mi to jako jediná možnost). Dnes jsem na cestě k tomu býti lékařem, což je řekl bych úplný protipól toho, co jsem si dřívě myslel.

[Mojžíš 2]

Jenže medicína je dost specifický obor. I když koktáš, všichni o tobě vědí, že jsi vysokoškolsky vzdělaný, tím pádem tě trochu uznávají a ještě k tomu jsi v naprosto dominantní pozici. Oni přicházejí k tobě, navíc ve stavu, kdy jsou nějakým způsobem oslabení, mají strach a vkládají do tebe svoje naděje. I kdyby se někdo ošklíbal, tak ho lehko usadíš a i kdyby ne, tak co. Ty si odpoledne nasedneš do passatu (po pár letech praxe) a on se půjde hádat s manželkou kvůli penězům. Kromě toho u lékaře není projev až tak důležitý. Tam jde opravdu o to co říká, ne jak to říká. Prezentační schopnosti, které musí uplatňovat od pohovoru do konce kariéry ty davy nadbytečných ekonomů toužící po pozici ve středním managementu , jsou vedlejší. Kdyby ti v nejhorším případě komunikace tak strašně vadila, můžeš dělat patologa.
Ale když se chce, tak jde asi všechno. Znal jsem právníka, který ze sebe sotva vysoukal větu. Špičkový advokát to sice nebyl, ale ve státní správě za tabulkový plat vegetoval docela dobře.