Balbutická komunita

[Mboy]

Zdravím,

i já bych chtěl přispět svým příběhem. Je mi skoro 22 let a koktám prakticky již odmala, díky nehodě, která se mi přihodila v době, když jsem začínal mluvit. Od té doby jsem rok nepromluvil ani slovo. Poté jsem mluvit začal, ale s tím, že jsem zadrhal. Rodiče si nevěděli rady, navštěvovali jsme logopedy, psychology a dodnes si pamatuji, jak jsem musel jednou měsíčně na akupunkturu, která mi vůbec nepomohla. Měsíc jsem strávil i na dětském oddělení, dodneška nevím k čemu to vlastně bylo. Na základce se mi posmívali a to hodně srazilo tehdy mé sebevědomí. Celkově právě základka byla utrpením! Poté přišel přechod na střední školu a já své ztracené sebevědomí opět začal nacházet. Seznamoval jsem se, chodil jsem ven, stával se ze mě jiný člověk. Sám jsem se divil i tomu, že právě maturitu jsem dal s přehledem i s pochvalou inspekce, která tehdy u maturit dohlížela. Jak to tak ale bývá, po čtyřech skvělých letech jsem musel střední opustit. Přihlásil jsem se na vyšší odbornou školu a tam opět začalo moje "trápení" . Psát seminárky, prezentace, které se musí vykládat před celou třídou. Nejhorší je, že jsou v každém předmětu. Svou mluvu beru v pohodě, jsem s ní smířen, ale proti tomuto se prostě neobrníte. Ten stres přijde i když nechcete, myslíte na to dva předem a nemáte se jak připravit. Každým dnem se děsím toho, jak to bude s hledáním práce. Myslím si o sobě, že jsem inteligentní člověk, ale je mi jasné, že na pracovním pohovoru radši přijmou někoho s normální řečí, než mě. Třeba se objeví štěstí, kdoví Lidé mě berou normálně, v pohodě.. někdy se někdo zasměje, když nemůžu něco říct, ale lepší je takové lidi neřešit. Moje noční můra je telefonování a úřady. Minutu před tím, než někam vejdu mluvím plynule a krásně. V tu dobu, když tam vlezu nemůžu říct ani "dobrý den". Jsou dny, kdy to na mě nepozná nikdo, že koktám, ale jsou také dny, kdy je lepší snad ani nevycházet. O chození na rande ani nemluvím, s tím má zkušenosti asi každý z nás, no ne? S koktáním jsem smířený a sám jsem zvědav jak to bude celé pokračovat. Jestli se mi to někdy zmírní, nebo ne. Kdoví.. Budu rád, když mi třeba poradíte, napíšete svůj názor. Rád pokecám

[zdendaobratle]

[gogo]

To mě zase kamarádi začali říkat kokot, a byla to pro mě strašná legrace, takže se záhy staly kamarády bývalými. Teď žádné kamarády nemám a je to lepší, mám svoji hrdost a nehodlám se jakýmkoliv způsobem nechat ponižovat. Někteří lidé mají IQ zmoklé šišky a to i na vysoké škole.