Balbutická komunita

[pn]

Zdravím všechny, nevíte někdo zda existuje nějaká iniciativa či sdružení, které by mělo za cíl osvětu pro školy. Dle mého názoru (a zkušenosti) se o tomto problému vůbec nemluví a učitelé ani moc neví jak se k těmto žákům chovat. Vystavují je tak zbytečně stresovým situacím - čtení, představování se, hlášení známek, ústní zkoušení atd. a vůbec jim nedochází jaké je to pro člověka utrpení a snižuje to jeho důstojnost (lépe řečeno zašlapává do prachu). Patrně předpokládají, že je už zvyklý a nevadí mu to. Přitom je to absurdní - vozíčkáře taky nikdo nenutí se plazit po schodech s tím, že už si mohl zvyknout, slepého poznávat barvy apod. Balbutismus je regulérní handicap a studenti ve školách by měli mít právo na zvláštní zacházení (samozřejmě když sami chtějí).

[gogo]

Pěkně řečeno :-)

[pn]

Njn, ale to asi nikomu moc nepomůže. Mimochodem jsem narazil na pár Tvých příspěvků - stále držíš tu linii pozitivního negativismu (tj. jsem úplně v háji, ale v zásadě se tím bavím) nebo došlo k nějaké změně (kamarádka apod.)?

[TaRa]

ja nie som za to aby mal koktajuci nejake vyhody, teda aby nemusel ustne odpovedat, hlasit znamky, predstavovat sa atd... (teraz sa mi to dobre hovori, ked uz mam skolu ako tak za sesbou ) ide prave o to, aby to stale skusal, zhodil zo seba stres, naucil sa pracovat s dychom, ak by sa tomu vyhybal tak by mu to v zivote skor uskodilo ako pomohlo, jasne ze sa neda vyhnut strapneniu, kolkokrat som sa aj ja strapnila, vtedy mi to prislo ako koniec sveta ale dnes si uvedomujem, ze mi to dalo aspon to malo do zivota, napriklad teraz viem povedat ze s kratkym predstavenim (povedat svoje meno, bydlisko...) ci odreferovat nejaky dopredu nauceny text nebudem mat problemy, lebo uz je to pre mna taka samozrejmost, ze sa nezamyslam ci budem koktat alebo nie, a toto som naucila len vdaka skole, urcite ze ma to stalo vela ponizenia, ale vsetci ostatni no to aj tak rychlo zabudnu taktiez som za osvetu v skolach, ale urcite nie davat koktajucim vyhody, ktore by im potom stazovali buducnost, myslim si, ze clovek ktory kokta si musi uvedomit a naucit sa nestresovat a brat to s urcitym nadhladom a lahkostou, lebo ak sa bude tomu vyhybat v skole, tak ho to raz v zivote aj tak dostihne

z vlastnej skusenosti mozem povedat, ze ak ucitel pochopil ze koktam a povedal mi, ze uz nemusim dalej hovorit, tak som mala ovela horsi pocit z toho ako ked ma nechal dalej trapit sa a dostat zo seba nieco

myslim si, ze vzdy je lepsie tahat krok s normalne hovoriacimi ludmi ako sa od nich distancovat a mat urcite vyhody, lebo sme trochu ini

[pn]

Tak to je samozřejmě stanovisko, které lze zaujmout a názory se můžou lišit. Já za sebe můžu říct, že jsem to sice přežil, ale nic mi to nedalo. Zdravení lidí na ulici mě stále stresuje, vedení složitých obchodních jednání ne. Nejde mi o to jestli jsem jiný, ale není mi příjemné když se mi lidi smějou, vadí mi ten hrdlo svírající strach před tím kdy to má přijít. Víte, stejný pohled můžete mít třeba na klasickou šikanu, že to člověka zocelí a bude potom lépe čelit osudu v budoucím životě. Ale ze strachu nikdy nic dobrého nevzejde, dá se jen více či méně přežít.

[gogo]

Zase pěkně řečeno ) Taky mi nedělá dobře, když se mi někdo směje či mě pomlouvá, a to mi může kdekdo stokrát říkat, ať si jich nevšímám, ale pokaždý, když někdo za mými zády řekne, že jsem divnej, tak to na náladě nepřidá.

[TaRa]

tak to zas ja nemam az take zle skusenosti, co si pametem, tak sa mi v zivote smiali maxmimalne 5krat (je mozne, ze si nepametam vsetko ) a ked ma niekto ohovara, tak mi to vadi este menej, vacsinou sa to ani nedozviem a ked sa to dozviem, tak az po nejakom case, vtedy to uz nejak neriesim...ale aby to nevyzeralo tak, ze mi nevadi, co si o mne ludia myslia, praveze mi na tom zalezi velmi

[Nuny]

Když jsem já chodila na základní školu, bylo to pro mě pokaždé pět dní utrpení a stresu v týdnu. Jedna velice inteligentní paní učitelka mi dokonce tehdy poradila, abych s tím něco dělala, jinak to v životě nikam nedotáhnu. Představovat jsem se musela jako všichni ostatní, hlásit známky taky. Možná to tehdy mysleli dobře, nechtěli, abych si myslela že jsem jiná a musím mít vyjímky. Jenže spolužáci si to rozhodně nemysleli. Při každém mém očekávaném slovním výstupu se na mě všecky oči pobaveně zvědavě upíraly. A bylo to to největší ponížení co jsem v životě zažila. Jenže je fakt, že rozdíl je v základní školě plné hloupých děcek, které si neuvědomují, co svým chováním způsobují, a rozdíl je v přístupu na střední škole a na VŠ. Já osobně si myslím, že to není ani tak o osvětě, jako o tom, na jaké lidi narazíte a v jakém věku se pohybujeme. Pro děcka základních škol bude vždycky ten koktavý objekt šikany. Středoškolákům to bude jedno a vysokoškoláci zaujmou dospělý přístup. Jistěže se všude najdou vyjímky.
Takže i kdyby byla osvěta jaká chce, stejně vždycky záleží na lidech, jak se k tomu postaví. Já myslím, že v dětství to každý, kdo koktá, dostal pořádně "sežrat".