Obsah fóra Balbutická komunita Balbutická komunita
fórum o všem možném a koktavosti nejvíc:-)
 
 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   RegistraceRegistrace 
 ProfilProfil   Soukromé zprávySoukromé zprávy   PřihlášeníPřihlášení 

školní cesta koktavého...

 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Balbutická komunita -> Lidé
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Cufi



Založen: 9.10.2010
Příspěvky: 20
Bydliště: Prostějov

PříspěvekZaslal: čt listopad 15, 2012 7:15 pm    Předmět: školní cesta koktavého... Citovat

7.1.1 První stupeň základní školy


Na první školní den si vzpomínám jako by to bylo včera. Za doprovodu rodičů jsem přišel do třídy paní učitelky, jejíž jméno už jsem dávno zapomněl. První stupeň jsem navštěvoval ve Smržicích a moji spolužáci byly většinou děti, se kterými jsem vyrůstal, tak se mým handicapem moc nezabývaly. Máma samozřejmě s mým problémem seznámila paní učitelku, tak jsem usedal do lavice bez obav z posměšků či podobných věcí…

Období prvního stupně pro mě bylo z hlediska koktavosti nejhorší v tom, že jsem se dopouštěl množství mimických záškubů v obličeji, které jsem si neuvědomoval. Křeče způsobené snahou vyslovit problémové slovo nebo písmeno, byly opravdu velké a neuvědomělé. Jako malý jsem to moc neřešil, nepřišlo mi to důležitější než karty s motorkami, které jsme

o přestávkách hrávali. Díky častým, už zmíněným mimickým záškubům, kterým se nevěnovala taková pozornost na prvním stupni, se u mě ještě dnes sem tam vyskytnou, ale už ne v takové míře. Přesto je to nepříjemné.

Možná to byla náhoda, možná jsme si intuitivně k sobě sedli do lavice. Mluvím o kamarádovi, který také koktal. Kolektivu jsme se nějak nestranili, ba naopak. V lavici nás paní učitelka musela kolikrát napomínat, ať jsme potichu při výkladu učiva. Když si přeci potřebují v hodině něco říct dva koktaví, tak se to trochu protáhne.


7.1.2 Druhý stupeň základní školy


Druhý stupeň základní školy jsem kvůli fotbalu absolvoval na základní škole Palackého v Prostějově, která měla sportovní zaměření. Do neznámého kolektivu jsem nepřicházel se

zrovna příjemným pocitem. Sedl jsem si do zadní lavice, abych nebyl moc na očích a nikdo se mě zbytečně na nic nevyptával.

První kolize a srdeční tep vystřelený na hranici únosnosti bylo představování, kdy žák vstal a řekl své jméno, jaký sport ho baví atd. Jak na mě pomalu přicházela řada, tak se mi zrychlovalo dýchání, potil jsem se. Navíc mám smůlu, že se jmenuji Jakub, kde mi dělá problémy K a příjmením Coufal, kde je pro mě zakleté písmeno C. Takže přišla nervozita, špatné dýchání plus prokletá písmena K a C, nešlo se nevyhnout zakoktání. Kdo nekoktá, nepochopí, jaké to je zaslechnout v tiché třídě smích, který bezpochyby patří vám. Naštěstí tohle byl jen jeden z mála posměchů na této škole, které jsem zažil. Jak se ukázalo, většina mých spolužáků byly i mými spoluhráči ve fotbalovém klubu. A i pomocí sportu jsem si na ZŠ vybudoval respekt a úctu ostatních.

Přátelství nabytá na ZŠ přetrvávají dodnes a s kluky chodíme o víkendu na fotbal nebo na pivo probrat, co je nového. Jeden můj spolužák mi dokonce řekl, že mě zná už tak dlouho, že si moje koktání ani neuvědomuje. Jiný například, že kdybych nekoktal, tak to nejsem já.

Reakce učitelů byla vesměs kladná, ale vzpomínám si na situace, které by se asi neměly stávat. Například při výkladu učiva se učitel na něco ptal, přihlásil jsem se, chtěl jsem odpovědět, ale prostě jsem se zasekl a nevydal jsem ani hlásku. Učitel věděl o mých problémech, a i přes moji snahu se „vymáčknout“, odvrátil zrak a pokračoval dál. Tohle snad urazí každého člověka, který má problémy s koktáním! Díky téhle zkušenosti jsem se moc nehlásil, i když jsem znal odpověď. Nestálo mi to za další zásek, mimický záškub či další ztrapnění.

Jak to bývá, v 8. či 9. třídě jsem začal mít zájem o opačné pohlaví a zjišťoval jsem, že moje koktavost mi může být nápomocná. Některým holkám to přišlo roztomilé, některé to neřešily, těm, kterým to vadilo, ty jsem zase neřešil já. Popravdě toho využívám dodnes.


7.1.3 Střední škola


Do prvního ročníku jsem nastoupil kvůli fotbalu na Střední školu zemědělskou do Opavy. Bydlel jsem na internátu, hrál jsem fotbal a nic jiného mě v tu dobu nezajímalo. Měl jsem pětkrát týdně tréninky a o víkendu zápas. Stranou šla i moje péče o koktání. Zanedbával jsem logopedii, foniatrii a věci s tím spojené tak, že jsem vůbec nechodil na návštěvy do logopedické poradny a myslel jsem si, že koktání se „nějak“ samo vyřeší. Svoje udělala také fyzická zátěž, která byla opravdu v té době enormní. Do toho jsem špatně snášel odloučení od rodiny a kamarádů. Moje řeč se rapidně zhoršila, a i díky neshodám ve fotbalovém klubu jsem se rozhodl přestoupit do druhého ročníku na školu se stejným zaměřením do Olomouce.

Druhý až čtvrtý ročník střední školy jsem absolvoval v Olomouci, kde jsem rychle zapadl do kolektivu. Ve svém věku jsem už o koktavosti bez problému mluvil, tak nebylo těžké spolužákům vše vysvětlit, aby nedošlo k trapným okamžikům.

Když už jsem byl na škole déle a o mojí koktavosti se vědělo, přiznávám se, začal jsem toho

i využívat například při zkoušení a dokonce i u maturity, kde pro mě nebyl problém prodloužit 10 minutový text na požadovaných 20 minut.



7.1.4 Vysoká škola


První problém nastal hned u přijímacího řízení na vysokou školu. Z ústního pohovoru jsem měl velké obavy. Učitelé o mém handicapu samozřejmě nevěděli a já raději odpovídal heslovitě. Všechny techniky jsou k ničemu, když vás popadne tréma a nejste schopen je použít. Přece jenom je lepší toho říct míň bez zadrhnutí než vykoktat mluvní cvičení. Naštěstí jsem ztracené body na pohovoru získal na talentových zkouškách a písemných testech a mohl jsem tedy nastoupit do prvního ročníku na fakultu tělesné výchovy.


Na vysoké škole jsem měl snad všechna možná vyšetření s koktavostí za sebou. Od logopedií, experimentální léčby až po léčitele a pomalu jsem ztrácel naději, že někdy přestanu koktat. Na univerzitě jsem měl přístup k podkladům, které jsem předtím neměl, ať to bylo na přednáškách psychologie nebo ve skriptech a knížkách v knihovně Univerzity Palackého. Nicméně naději, že přestanu koktat jsem ztratil, ale smířil jsem se s tím a naučil jsem se z toho dělat přednost. Přece jen lidé si hned zapamatují s kým mluvili, když jste něčím zvláštní.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Balbutická komunita -> Lidé Časy uváděny v GMT
Strana 1 z 1

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group
Czech translation by Azu; Revised by drake127