Balbutická komunita

[mishell2626]

caute, mam 15 rokov a od malicka mam problemy s koktanim. Ked som bola mala tak to az taka hrozne nebolo ale cim dalej to je horsie. Teraz som sla na gymnazium je to tam vsetko super aj spoluziaci ale vsetko by bolo este lepsie keby som nekoktala. V skole s tym mam velmi velke problemy bojim sa kazdej ustnej odpovede, referovanie referatov atd. ale s cim mam najvecsi problem tak je komunikacia so spoluziakmi. Urcite by som si tam nasla vela super kamaratov ale snazim sa velmi nerozpravat aby to nik nezistil. vecsinu volneho casu travim doma lebo mi nic ine nezostava. Vela kamaratov ma vola von ale ja si vzdy vymyslim nejaku vyhovorku a radsej sedim doma a nudim sa ako keby som mala pred vsetkymi koktat. Tento problem mi naozaj ubera zivot o tie najkrajsie chvile. Radsej by som chcela mat nejaku rakovinu alebo neviem co ale aspon by som mala vela kamaratov a aj keby som mala zomriet skor tak stastna ako zit dlho a nemat z toho zivota nic. Proste by som spravila vsetko preto aby som prestala koktat a zit zivot naplno ale to sa mi do teraz nikdy nepodarilo. Kazdy den skoncim v posteli s placom a pitam sa preco prave ja. A mam pocit ze sa s tym nikdy nezmierim. Ale aj ked najviac nechapem mojich rodicov nikdy nesli so mnou ku logopedovi lebo si mysleli zo to prejde ale oni to nikdy nepochopia ake to je, aj ked su velmi super a mam ich najradsej na svete.
Uz som si povedala dost a chcem nastivit sama nejakeho logopeda ale potrebujem papier od detskej lekarky. A vtom je moj najvecsi problem. Pre mna to je takmer nemozne nabrat odvahu aby som sla za doktorku. chcela by som sa spitat ci by mi niekto neporadil nejake cvicenia ale nieco na uvolnenie aby som nebola v strese a povedat jej to aspon trochu normalne.

[jay]

Aho Mishell,

musím říct, že mě mrzí, že to bereš až tak těžce.

Podle mého názoru si podobným obdobím projde asi každý balbutik.Myslím, že s nástupem na střední školu všichni z nás pocítili nějakou změnu, něco jako ztrátu "komfortního" prostředí.Na základní škole sis pravděpodobně za ty roky vytvořila takové zázemí, které si na tebe zvyklo a zřejmě i ty ses cítila uvolněnější a pod menším tlakem než teď.

Právě ted přichází čas kdy budeš muset zabojovat a nenechat si koktáním kazit život-je to o tvém osobním postoji.Je třeba si uvědomit, že lidé kolem tebe v tom určitě nevidí takový problém jako ty sama a začít si více věřit.Určitě se někdy najdou lidé, kteří se zasmějí nebo nevhodně okomentují tvoje zadrhávání-kašli na ně.Inteligentní člověk tohle prostě neudělá, stejně tak jako se chytří lidé nesmějí lidem s poruchami zraku, sluchu, vozíčkářům atd.(Jediný kdo si snad může dovolit pousmát se nad tvým zadrhnutím jsou tvý přátelé, což může být i pozitivní a odlehčí to situaci...).

Každopádně by sis o tom měla promluvit s rodiči a zajít za tvojí doktorkou, které tě doporučí na logopedii.Dobrý logoped ti může vážně moc pomoci...naučí tě zvolnit řeč, snížit napětí v obličejových svalech a správně dýchat(což je snad nejdůležitější).Návštěva psychologa taky nemusí být na škodu...uvidíš, že časem získáš sebevědomí a svět pro tebe bude vypadat mnohem lépe.

Mě osobně v tomto období(kdy mi bylo 15-16)také podle mého názoru hodně pomohlo to, že jsem začal dělat aktivně kolektivní sport.Dostal jsem se do dobré fyzické kondice, naučil se zhluboka dýchat...

Dnes(v 25 letech)mužu při pohledu zpátky říct, že lidé kteří se mi posmívali stejně nestáli za nic.Naopak k dobrým přátelům, lidem s kterými jsem se skutečně chtěl bavit, jsem si cestu vždy našel.

Takže hodně síly, uvidíš, že to bude lepší....věřím, že se při vzpomínce na toto období jednou pousměješ.

[Klobas]

Drahá Mishell, těžko něco dodat k příspěvku od Jay, vážně velice vyčerpávající, povzbudivý, ale hlavně pravdivý... mám velice podobné zkušenosti, takže nejspíš nemá cenu opakovat již napsané. Dodám jen, že opravdu dobré přátele poznáš i podle toho, že si tě váží i s tvými (vadami). Takže zahoď strach a pusť se do boje sama se sebou, protože nikdo ti nepomůže víc, než ty sama...

[Honza_B]

Je to tak Mishell, kluci mají pravdu. Taky je mi 25 a za život jsem taky poznal dost lidí. Někdy je mi z mojí řeči taky smutno, ale mám hodně kamarádů a známých a berou mě takového jaký jsem. Neboj se chodit se svými spolužáky někam ven. Stranění se kolektivu nic nevyřeší, jen se budeš užírat ještě víc. S partou zažiješ srandu, něco zažijete. Jayovi musim dát za pravdu s tim sportem. Člověk se při něm pořádně vybije, když ho něco sere a hned se cítíš líp. Držím Ti palce a neházej flintu do žita. Co Tě nezabije, to Tě posílí! Proto jsou koktavý takový borci!

[mishell2626]

dakujem vam, to co ste tu vsetko psali velmi ma to povzbudilo a potesilo...
ja vim ze najvic si pomuzem sama ale nie vzdy to ide:-(( su naozaj chvile kdy mozem hovorit normalne a nekdy mam usta tak zablokovane ze nevyslovim ani slovko, vecsina tohot problemu je o psychike nekdy to clovek zvlada a nekdy ne, ja mam tu navyhodu ze som dost labilna povaha...kazdy je iny:-)))
a s tym sportem mate pravdu, velmi rada chodim plavat a dost mi to pomaha ucit sa spravne dychat a tak...
budu se naozaj snazit a vezmem si vase slova k srdcu:-)DAKUJEM