Balbutická komunita

[Anonymní]

VÍŠ proč SE KOKTAVOSTI NEMUŽEŠ ZBAVIT? PROTOŽE JSI NÁZORU, ŽE SE KOKTAVOSTI NEDÁ ZBAVIT.

[Ale?]

S tím absolutni nesouhlasím. Jednoduše proto, že úplně se zbavit koktavosti ještě někdo někdy nedokázal.
Tím neříkám, že by s tím člověk neměl nic dělat. Naopak. Dá se to zlepšit do té míry, že to nebude ani poznat. Znám pár lidí, kteří dřív opravdu hodně koktali, mnohem víc než třeba já. A dnes mají proslovy na velikých akcích (1000 a více lidí) pravidelně, několikrát roeni. Každý týden na menších (100 lidí) a nezakoktají se už ani jednou. Jo takže dělat se s tím dá hodně a mělo by, pokud nechceme strávit celý život trápením se tím, že koktáme.
Upřímně si myslím, že ruzná ta logop. cvičení, techniky apod. pomáhají možná do určité míry a asi ne každému. mně třeba byly úplně k ničemu. Opravdu asi jediný, zaručený - i když zezačátku bolestný - recept je : MLUVIT, MLUVIT, MLUVIT. Dokud se budeme komunikaci s duhými vyhýbat ten svůj "boj" budeme prohrávat. To není fráze, ale moje vlastní zkušenost.

[Rhett]

plně souhlasím a Alešem. Za léta, co se o koktání zajímám, tak jsem neslyšel o případu "úplného uzdravení". Nepopírám, že by snad někdo takový neexistoval, zázraky se dijí vždy - ale to už jsme v oblasi víry. samozřejmě nepoeítám v to lidi (kterých pár znám), co se koktání naučí dokonale maskovat. Jenže jejich "plynulá řeč" je jen naučená - pokud se nehlídají, koktají. Musí na to stále myslet. I já razím metodu "mluvit, mluvit, mluvit" - nebát se. Je to strašně důležité. minimálně mi to po čase zvedne trošku sebevědomí, protože výsledky jsou vidět. Snažím se to však kombinovat s ruznými ověřenými logopedickými postupy - a to mi také pomáhá. Jen se prostě nebát a jít do toho. Všem nám držím palce! )

[jay]

[Zbynik]

Ahoj, Zbyněk se po nějaké době zas ozývá. Za prvé zdravím potencionálního kamaráda Vladimíra, za druhé musím se podělit o dobré zkušenosti s knížkou Malcolma Frasera "Svépomocný program při koktavosti". V krámi asi už není, já jsem si ji pujeil v knihovni, a asi si ji nakopíruju. Je tam asi 12 metod a zásad, nejsem sice schopen jednu z nich ("neskrývat svou koktavost") akceptovat, ale ostatní jsou velmi podnětné. Velmi mi to pomáhá. Euforie je jistě ještě předčasná, ale knihu napsali většinou chytří koktavci, někteří z nich zřejmě dosáhli pronikavého zlepšení. Zbyněk

[Rhett]

Ahoj Zbyňku. Držím palce a přeji hodně vytrvalosti při cvičeních. S tím skrýváním koktavosti: hm, není to lehké, vyjít s tím ven. Ale člověku se strašně uleví, když nemusí neustále myslet na to, aby se nezakoktal. A také je celkem super bavit se o koktavosti s přáteli - celkem často na to příjde řeč a většinou je to moc zajímá - je to taková malá osvěta, protože běžný člověk o nás nic neví - a neví také, jak se k nám chovat.
ještě jednou přeji hodně trpělivosti a úspěchu.

[jenik221]

Zdravíeko všem,
jak tak pročítám tyhle stránky, tak konečně zjiš?uju, že nejsem sám. Tedy viděl jsem to už dřív, znám kluka kterej koktá – dokonce i o něco víc než já. K mé vadi – Vadi? Koktat má i své výhody, ale to vysvětlím později. většinou nekoktám tak, že bych nemohl mluvit, to se mi stává velmi zoídka. častiji se již stane, že se zakoktám jednou za pár slov, nebo mluvím moc rychle... když mluvím s někým blízkým, mluví se mi mnohem lépe. Asi to znáte... příčiny koktání jsou neznámé, intenzita potíží závisí na tolika faktorech, že je ani nedokážete vyjmenovat (stres, únava, přejedení, teplo, zima, bezvitoí, vítr, přespanost, málo aktivěty...) a ještě kč všemu nepusobí vždy záporni. Pár slov o léčení koktavosti – mi osobně se nejvíce osvědčila práce. Je to zvláštní, ale asi když můj mozek vidí, že jsem užitečný, rozhodne se být kč mně milý Dále je potřeba vypistovat si pozitivní pohled na svět, v tom se mi povedlo se sebou hodně udělat. Koktám od mala, a na základce jsem si myslel, že mi každý nenávidí, že jsou všichni proti mně, že se mi každý směje... možná se mi skoro každý smál, protože jsem byl na základní škole – plné dětí, a děti jsou kruté a nemají „nadhled“. během střední školy jsem se začal mít rád, a začal jsem milovat svět kolem sebe. Možná je to i tou metalovou muzikou, kterou jsem začal poslouchat:)Na střední jsem koktal dost, holt jsem nepracoval a mé řečové centrum si to nějak bralo. Nu, koktal jsem hodně, někdy jsem se pořádně ani nevymáčkl. přesto jsem si našel první holku a vedle přátel jsem měl i pár kamarádek. Tolik kč střední škole a škole vůbec.. Potom jsem si totiž uvědoměl, že ŽIJI ŽIVOT. Že je to možná můj jediný život a že ho chci, i přes nějaké to občasné ztrapniní se, skutečně prožít. Nechci mít podoadnou práci kde bych nemusel s někým moc komunikovat, nechci být uzavřený a CHCI něco dokázat. Chci bejt dobrej člověk, a udělám pro to všechno. Nuže, prokoktal jsem se prvními roky práce, která spočívala v práci manuální, práci na poeítaei, komunikaci se zákazníky, mateřskou firmou i dodavateli. Jak jsem psal, aktivěta můj stav zlepšuje – tak se mi i v práci mluvilo o něco lépe. Našel jsem tam dobrou kamarádku, ukecal jsem jí, aby se mnou šla dálkovi na vejšku... ale to je jiný příběh.
Apeluji na Vás, Nás, koktavé, nebo odborni oeeeno balbutiky...
nebojte se mluvit, mužete o hodně přijít. Koktat má jednu obrovskou výhodu: po pár slovech rozpoznáte blbeeka od chytrého člověka. Další výhoda, která se mi několikrát ukázala – když s někým jednou mluvíte, nezapomene na Vás. A protože jsem začal podnikat, tak se mi tohle docela hodí.
Jak mi napsala jedna Dáma, se kterou jsem byl v kontaktu mailem... „Musíš být silný. Vím, že to není lehké – pokud se Ti někdo směje, je to idiot, se kterým se Ty nemusíš zahazovat.“
To je potřeba si uvědomět. Nejsme mentálni zaostalí, nejsme blbci. Blbci jsou jen ti pitomeekové, kteří se nám posmívají. Musím říct, že za svou dospělou kariéru jsem narazil jen na pár takových.
Nuže... já se prokoktal přes školy, kurzy, úřady a další nutnosti až k podnikání, kde nemám sekretáoku a telefony si vyoizuji sám, prokoktal jsem se k dobrým přátelum, k radosti ze života, k šermu (kde jsem v bývalém oddíle při nepřítomnosti trenéra vedl tréninky já) a hlavně k životní lásce, k ženi, která mi miluje takového, jaký jsem...
Takže.. Žijte, mluvte, buďte se sebou skopojení, mějte rádi sebe, svět kolem sebe a na idioty se vykašlete... nestojí Vám za námahu.

Objevte svoji vnitřní sílu. třeba na hodinách anglietiny, nebo na kurzu „základy podnikání“ jsem byl jeden z mála, kteří se diskuzí aktivni účastnili. Nechci být z těch, kteří mlčí protože se stydí. Že koktám? Že mi to někdy chvíli trvá? No a co... ať si mé okolí zvykne:) A víte co? 90% lidí, se kterými se denně setkávám, mi bere. A to se mi líbí.
Jo, nejdůležitější věc, kterou jsem si uvědoměl někdy na střední – někdy, NIDKY SE NELITUJTE!! protože právě to je cesta jak se definitivni uzavřít a nic nedokázat. prostě se mějte rádi...

mějte se krásni. Váš koktavý Honza (jenik221@seznam.cz)