Obsah fóra Balbutická komunita Balbutická komunita
fórum o všem možném a koktavosti nejvíc:-)
 
 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   RegistraceRegistrace 
 ProfilProfil   Soukromé zprávySoukromé zprávy   PřihlášeníPřihlášení 

Můj probém (příběh mé blokace)

 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Balbutická komunita -> Lidé
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
John



Založen: 21.5.2014
Příspěvky: 1

PříspěvekZaslal: st květen 21, 2014 11:17 am    Předmět: Můj probém (příběh mé blokace) Citovat

Ahoj,
rád bych se s Vámi podělil o svůj příběh. Potřebuji se ze svého problému trošku vypovídat a nemám zatím tolik odvahy, abych to vykládal svým rodičům, místo tady na fóru.

Už od mládí jsem mírně zadrhával (nebo koktal, ale mám radši zadrhával Smile). Všechno pravděpodobně začalo komplikovanějším začátkem dětství, kdy jsem měl astma (plno dusících záchvatů) a do toho se mi rozváděli rodiče. Poté jsem prožil celkem hodnotné dětství, kdy jsem rád navštěvoval jak školku, tak i ZŠ a dokonce i SŠ.
Spolužáci se mi nikdy neposmívali a vždy mě mezi sebe brali, za což jsem jim velmi vděčný. Možná za to může i fakt, že moje koktavost se projevovala hlavně před autoritami. Do té doby hlavně moji rodiče, se kterými jsem se nemohl bavit prakticky vůbec. Většina lidé v mém okolí by to o mně ani nevěděla, pokud by to moji rodiče s každým neřešili, jak ve škole s učiteli, tak i jinde. Takže to většina lidí v mém okolí věděla, včetně spolužáků a kamarádů, kteřím to řekli jejich rodiče. Ale jak říkám, neřešili to, protože před nimi jsem nezadrhával. Byl jsem ve škola a neřešil jsem nic, normálně jsem komunikoval, smál se, vykládal vtipy při hodině, četl na hlas před celou řídou, recitoval básničku u tabule, nebál se na něco zeptat.. Ale jakmile jsem přišel domů, zase ta blokace.
Moje koktavost vždycky byla ve formě blokace, tudíž jsem vždycky měl problém se poprvé vymáčknout, ale naštěstí to bylo jen před mojí rodinou.
Jeden takový zlom nastal, kdy jsem začal mít problém s jednou učitelkou, ještě na základce a musel jsem jí nakonec opustit a přejít na jinou školu. Problém s řečí to nebyl, ovšem můj otec usoudil, že asi nejlepší způsob bude, když mě šoupne do specializovaný školy, kde byl i člověk po zasažení bleskem. Jak se řiká, byl jsem najednou mezi slepými jednookým králem a moje ředitelka několikrát otci domlouvala, že tam nemám co dělat a měl bych jít radši na "normální" ZŠ. A taky moje mamka domluvila přestup na jednu menší ZŠ, než kam jsem předtím chodil a já přestoupil mezi normální žáky, bez problémů. Takže jsem za 3 měsíce prošel celkem 3 školy. Než jsem ovšem odešel, tak mi můj otec (moje autorita) stihl říct, že jsem ho zklamal. Tím pádem to bylo jako kdyby pošlapal do té doby zdravě seběvědomí na kousky cárů.
Když jsem přišel do nové školy byl jsem jako tělo bez duše. Najednou se moje blokace začali projevovat i tam. Nemohl jsem před třídou přečíst ani slovo, s nikým jsem se nebavil. Ale moje nová učitelka byla trpělivá, takže mě do ničeho nenutila a snažila se mě přivést spíš na jiné myšlenky a pořádně mě seznámit s novou třídou. Měl jsem v té době i nějaké antidepresiva. Celé toto utrpení trvalo půl roku, možná tomu pomohlo i to, že se mi otec omluvil.
Najednou to všechno odeznělo a já byl zase sám sebou. Zase jsem se smál a dokonce jsem byl šťasnější než kdykoliv předtím. Patřil jsem i do party kluků, kam se jen tak někdo nedostal. Všechny problémy odezněli.
Tím začalo celkem dlouhé období bez problémů na několik let. Dokonce i doma došlo k velkému zlepšení. Najednou jsem to na sobě přestal úplně pocitovat a byl jsem rád za to, že můžu komunikovat. Na SŠ jsem měl zálibu v prezentací a výkladu všech možných referátů před celou třídou. Měl jsem i zájem holek, protože podle názoru lidí kolem sebe, jsem pohledný. Nedělalo mi problém nic vyřídit, jak osobně, tak telefonicky. Měl jsem hodně velký ambice a cílevědomost. Chtěl jsem být velký manažer, co všechno zařídí, chtěl jsem být dokonce i herec.
Tyhle velký ambice jsou dobrý, protože hodně posilují seběvědomí a dokud je člověk má v sobě bezchybně zafixovaný, tak pouze čerpá zdravou energii. Ale má to taky druhou stranu minue. Pokud se člověku nedaří a tyhle jeho cíle se pomalu vzdalují, nebo když člověk dostane pocit, že se vzdalují. Tak ho to začne pomalu ničit. Asi jako teď mě.
První takový velký problém nastal tím, že jsem naprosto vyhořel u maturity. Sice pouze u jedné zkoušky, ale vyhořel. Zasáhlo mě to tak, že jsem neudělal ani opravný termín a musel čekat 10 měsíců na další. Přihlášky na VŠ jsem tím pádem mohl roztrhat. Sebevědomí dole. Poté samozřejmě neustálé dotazy od mého okolí, co hodlám během té doby dělat. Do toho ještě nějaké zdravotní problémy s tím spojené, hlavně se stresem. Neustálé bolesti břicha. Sebevědomí se mi během té doby roztrhalo úplně na kousky.
Uběhl necelý rok a já si tu maturitu dodělal. Ovšem toho stresu a méněcennosti jsem se nezbavil doteď. Neustále řeším, co si o mě myslí ostatní lidi. Začal jsem mít strach veřejně vystupovat. Když jsem se měl v říjnu dostavit na VŠ, kde jsem se všichni seznamovali, tak když na mě přišla řada a já se měl postavit a představit před tou haldou neznámých lidí a několika kantorů, tak jsem najednou ucítil děsný strach a měl jsem zhruba na 10 sekund blokaci. Poté jsem vypustil první slovo, blokace byla pryč a ja se strašně rychle představil, dokonce jsem řekl i věci, které jsem říct nechtěl, třeba jako to, co chci dělat po škole. Nikdo jiný to neříkal. Strašně mi bušelo srdce a hrozně jsem se třásl. Pak jsem si nějaký čas připadal dost trapně, ale nikdo to už neřešil a já začal nanovo.
Zhruba v lednu jsme pracovali na nějakým projektu do školy, který jsme měli představit i ostatním studentům, za doprovodu prezentace a vlastních slov. Měl jsem z toho strach a skoro 2 dny jsem nic nejedl, protože mi bylo špatně. Ale nakonec to bylo naprosto zbytečné a já zazářil. Blokace se neobjevila. Sklidili jsme potlesk. Před nedávnem jsem bohužel se školou skončil, ale to mě netrápí a rád bych dostudoval dálkově, při práci.
Ovšem pořád se u mě objevují ty blokace. Když mám jít na úřad, zvednout telefon, promluvit s někým důležitým. Když mám zkrátka vyslovit první slovo a nedejbože jako první ke druhé osobě. Nemůžu se vymačknout. Ovšem když to překonám, tak jsem k nezastavení. Občas si připadám, jako kdybych zrovna prožíval to stejné, co jsem prožíval v době, kdy jsem prošel ty 3 školy a připadal si jako největší outsider. Příjdu mezi kamarády, seběvědomí nahoře. Příjdu mezi autority a nemůžu se vymáčknout.
Předtím jsem to ale už jednou překonal, tak si řikám, že bych to měl překonat i teď ne? Že když nedokážu nekoktat mezi přáteli, tak to musím dokázat i mezi ostatními lidmi. Kolikrát si jdu něco vyřídit a mám takový strach z té prvotní blokace, že se z toho klepu už den dopředu a když tam příjdu, tak to většinou pocítim, protože na to myslím. Všude si pak připadám, jako trapák. Fór je v tom, že mi to většinou pak odezní a já se pak s nimi bavim úplně normálně, což jim musí připadat taky dost zvlášťně. Holt bych měl přestat myslet na to, co si o mě myslí ostatní a být sám sebou a pracovat na svým sebevědomí. Přestat se zbytečně bát, protože ve finále je to opravdu zbytečně a akorát to všechno zhoršuje. Vlastně tím, že si všechno furt předříkávám v hlavě a myslím na to hodně dopředu, to akorát přivolávám. Smutný je to, že vím kde mám problém, ale ještě se s tím zatím neumím poprat tak, jak jsem to uměl předtím. Ještě jsem nenalezl ten kámen úrazu (nebo spíš blokace), aby ho mohl spokojeně zahodit někam do moře, kde by mě dál neobtěžoval.
Snad jsem nikoho nenudil a děkuji za každé přečtení. Doufám, že si ze mě nevemete příklad těmto myšlenkám se vyhnete. Ušetříte si dost trápení. Přeji hezký den. Smile

P.S.: Za hrubky a překlepy se omlouvám, podruhé jsem to po sobě nečetl.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
tomicekk



Založen: 4.3.2014
Příspěvky: 17
Bydliště: Praha a okolí

PříspěvekZaslal: st květen 21, 2014 8:12 pm    Předmět: Re: Můj probém (příběh mé blokace) Citovat

Já jsem to dočetl do konce, bylo to teda dost dlouhý Smile Ale timhle jsi si odpověděl sám Smile

John napsal:
Holt bych měl přestat myslet na to, co si o mě myslí ostatní a být sám sebou a pracovat na svým sebevědomí. Přestat se zbytečně bát, protože ve finále je to opravdu zbytečně a akorát to všechno zhoršuje. Vlastně tím, že si všechno furt předříkávám v hlavě a myslím na to hodně dopředu, to akorát přivolávám.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
gogo



Založen: 3.1.2009
Příspěvky: 211

PříspěvekZaslal: čt květen 22, 2014 12:02 am    Předmět: Citovat

Já též. A doufám, že brzo vyjde další díl Very Happy Very Happy
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
adam



Založen: 23.2.2010
Příspěvky: 26

PříspěvekZaslal: ne červen 08, 2014 7:36 pm    Předmět: Citovat

Zdar Johne, pěkně sepsané. V některých pasážích jsem se dokonce našel.

Já měl taky bloky, když jsem měl s něčím začít... najednou mluvit. Ale postupem času jsem to docela vychytal a už na to ani nemyslím Smile Pomohlo mi to, že jsem si z toho začal dělat srandu Very Happy Např. v ranním autobuse, kde všichni cestující jednou na konečnou jsem se měl blok z toho říkat tu stanici. Nešlo mi jen to slovo. Tak jsem si z toho udělal srandu tak, že jsem řidičovi řekl něco jako "Dneska do Vídně!" nebo podobnou blbost... Taky mi před tím slovem pomohlo, když toho řidiče např. pozdravím, pak už mluvím a další slovo - název stanice ze mě vyjede .... Smile

Každopádně doporučuji ti mrknou sem http://www.firstclass.cz/mysleni-bohatych/jak-se-prestat-bat-co-si-o-mne-jini-mysli/#sthash.fXYHVh3q.dpbs a sem http://www.firstclass.cz/2014/05/10-duvodu-proc-prestat-zit-podle-ocekavani-druhych/#sthash.c4FlbHVr.dpbs
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Dita



Založen: 7.2.2015
Příspěvky: 2
Bydliště: Rakovník

PříspěvekZaslal: so únor 07, 2015 11:49 am    Předmět: Citovat

Ahoj přeji ať to zvládneš a věřím že se ti to podaří. Mám však za to že by byl fajn i rozhovor s otcem. Mám totiž pocit že ten "kámen" je tam, ale to musíš vědět ty. Já soudím je z těch uvedených řádků. Každopádně věř sám sobě protože na ničem tak nezáleží jako na tom jak dovolíš sám sobě se cítit a věř že ostatní tě tak přijmou. Pokud ne tak to je jejich problém ne tvůj. Držím palce.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Mboy



Založen: 28.10.2013
Příspěvky: 13

PříspěvekZaslal: út únor 24, 2015 5:32 pm    Předmět: Citovat

Zdravím.. zrovna jsem si to celé dočetl a musím říct, že vím jak se cítíš.. kdyby jsi chtěl někdy pokecat, probrat to - klidně mi napiš.. Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Balbutická komunita -> Lidé Časy uváděny v GMT
Strana 1 z 1

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group
Czech translation by Azu; Revised by drake127