Balbutická komunita

[gogo]

Tomíčku, tak to se mi taky stává. Něco řeknu pěkně a pak už nejsem schopen to říct znovu, jsem pak na toho člověka naštvanej

[Nuny]

A ještě horší je, když něco ze sebe soukám hodinu a po hrozné námaze to vyslovím.. a člověk se mě zeptá:co? .. A celé to trápení pro mě začíná odznova
(moje horší já mu chce odseknout "nic blbečku" )

[tomicekk]

Přesně jak říkáte vy.. Dneska, u nás ve městě je malá pekárna, tak jsem si šel pro pečivo s tim, že alespoň potrénuju Ideální situace, nikdo nikde, stará vlídná paní za pultem a já spustim "Dobrý den, vzal bych si tři daaaaaaaaaa" a ona "dalamánky?" já že jo... prostě to nešlo, bylo to hrozně potupný...Ale o to nejde, zajímá mě spíš to, že jsem prostě neřekl klíčový slovo celý věty, jinak jsem byl absolutně v pohodě... A taky, že nemám chuť třeba na koláč Tohle je psychika a nevim proč, když jsem byl uplně v klidu, ve dvou...

[gogo]

První chyba byla už ta, že jsi si vůbec myslel, že to zvládneš Ne, já bych do takové situace nešel, je mi pak vždycky tak trapně až na omdlení, když něco řeknu špatně a pak následuje takový potupný ticho Ale někdo to zase může považovat za hrdinský čin

[Nuny]

Ono to bude i v tom, jak k tomu kdo přistupuje.. Jako trapně nám je všem, to je jasné. Ale někdo to hodí za hlavu a někdo se po takovém zážitku stáhne ještě víc do sebe.
Já se to snažím přecházet, protože kdybych se měla stahovat do sebe pokaždé co se mi trapně nepovede něco říct, tak bych musela být už dávno zavřená někde v ústavu a houpala bych se na židli dopředu a dozadu..

[zoranka]

Mně se občas stává, že ze sebe nemůžu vyrazit ani slovo (anebo to ze mě leze jak "z chlupaté deky"); už se taky pár lidí na mě kvůli tomu dívalo zvláštně. U některých jsem měla i pocit, že pochybují o mých mentálních schopnostech. A je pravda, že je lepší to moc neřešit - ať si kdo myslí, co chce.

[Nuny]

Já o svých mentálních schopnostech pochybuji zcela běžně, např. teď když mám za tři týdny státnice a připadám si dutá jako bambus nebo když doufám že se chlap dokáže změnit..
To odlehčuju.. Ono taky záleží na tom, jak vnímáme toho, ke komu mluvíme.. když ho vnímáme jako autoritu tak je to horší i z hlediska toho že nám to nejde říct, i z hlediska toho že nechceme aby si o nás myslel něco špatného tak to člověka může víc trápit.

[ico]

Viem presne o com pises, ked som bol mladsi, podobne veci som tiez takto prezivil. Neviem ci to bolo vekom, alebo ked postupne danym situaciam celis, ze sa akoby psychicky na to uz adaptujes a nie je to az taky problem, aj ked niektory ludia na teba divne pozeraju. Treba s tym proste len bojovat nic ine sa k tomu povedat neda

[Nuny]

Dneska jsem si s řidičem autobusu pokecala úplně ukázkově.. mlela jsem a mlela, a pořád ne a ne se zaseknout. Už mi to bylo nějaké divné. Ale nakonec jsem se zasekla u slova "králíček" Sakra, málem to bylo za sto bodů..
Ale nechápu proč mi to tak nemůže jít všude. Kruci

[tomicekk]

Gogo, a proč bych do toho nešel? Nedůležitá situace s jednou prodavačkou, ideální na trénink, neni to žádnej Mekáč Já si na to poslední dobou docela zvykám, fakt o nic nejde, a pokoušim se to takhle brát.. Ale jak psala zoranka, to si dovedu představit, a mě taky každý kouká jak na zaostalého.. To fakt nesnášim..

Ale teď mi zvedl náladu kamarád, zeptal jsem se ho na názor na tohle... A on mi povídá "Já už to ani nevnímám, hlavní je, že nejsi zmrd a tohle je uplně jedno..." Takhle by to mělo být...

[Nuny]

To je fakt.. Vezměte si, kdyby to, že se zasekneme, mělo vadit úplně každému, s kým bychom se v životě setkali.. Dyť je to úplná blbost.. a když je člověk v pohodě a je hodný na ostatní a tak, tak proč by to měl někdo řešit. Naštěstí těch normálních lidí je víc než těch blbečků. Alespoň co se týče názoru na náš problém.
Jinak na blbce narazíte kdekoli, je dobré na to být nějak připraven, ale neřešit to předem, jinak bychom nedělali nic jiného:-)

[zoranka]

Já jsem si všimla, že pokud lidé poznají, že člověku dělá mluvení problém kvůli koktání, berou to většinou v pohodě. Horší je, když to třeba není úplně zřejmé a vypadá to, že dotyčný neví, co má mluvit nebo je nějaký zmatený.

Tomíčku, určitě to neřeš. Lidé mají např. po některých úrazech mnohem horší problémy s komunikací, a pokud se vůbec nějak domluví, jsou celí šťastní (mám jednoho takového známého). Koktání proti tomu vůbec nic není.

[tomicekk]

Přesně, když člověk pochopí proč mluvim jak mluvim, tak se jeho postoj většinou zlepší, a už na mě nečumí jak na debila...Znáte ty grimasy těch normálních Já tohle docela slušně dohánim povahou...

No a řekni mi, proč bych to neměl řešit? Je to problém, kterej mě trápí víc, než cokoli jinýho, ztěžuje mi život, to znáte... A nemůžu se srovnávat s někym po nehodě, to je blbost. Proboha, to už si můžu říct, že jsem se mohl narodit někde v Turkmenistánu, takže se mám vlastně líp jak někdo tam, takže vlastně můžu všechno vzdát a dožít... Známýmu nezávidim, samozřejmě vůbec nic proti, ale tohle prostě neni argument

[zoranka]

Měla jsem spíš na mysli neřešit tu situaci v obchodě a jí podobné. A jinak já jsem to přestala řešit celkově. Někdy si sice říkám, že by se mi žilo snáz, kdybych mluvila dobře; ale na druhou stranu, potom by to bylo všechno až moc lehké a kdoví, kam bych se dostala.

[Nuny]

Včera jsem obhajovala bakalářku.. Jedním slovem: HRŮŮŮŮZA.. trápila jsem se tam 30 minut namísto 15..A jak jsem skončila, tak mi bylo tak mdlo že jsem tam málem odpadla. Další chvíle na výsluní do mého deníčku:-D