Obsah fóra Balbutická komunita Balbutická komunita
fórum o všem možném a koktavosti nejvíc:-)
 
 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   RegistraceRegistrace 
 ProfilProfil   Soukromé zprávySoukromé zprávy   PřihlášeníPřihlášení 

Koktavost jako individuální problém?

 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Balbutická komunita -> Metody
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Martin Ježek



Založen: 19.3.2010
Příspěvky: 10
Bydliště: Brno

PříspěvekZaslal: pá březen 19, 2010 2:32 pm    Předmět: Koktavost jako individuální problém? Citovat

Dobrý den všem, jsem na fóru úplně poprvé a nestihl jsem ještě vše projít, ale protože si myslím, že je to dobrá věc, zkusím tedy taky přispět troškou svého osobního příběhu do mlýna..

Je mi 32 let a koktám od té doby, co jsem jako děcko otevřel pusu a nevyžadoval zrovna mamčin prs.. neumím přesně definovat stupeň svojí koktavosti, ale nejhorší období jsem měl kolem vysoké (18-25 let), mám zkušenost např. z některých zkoušek, že jsem se zakoktal na každém slově a vyslovení jedné věty mi zabralo několik minut. Ještě teď se necítím dobře, když si na to vzpomenu. Někdy s kamarády v hospodě, a to i po několika pivech (to jen k tomu tématu koktavost a alkohol), jsem se zakoktával tak, že podle mého posluchači muselo uniknout i to, co chci vlastně říct (ale někdy alkohol působil opačně - mluvilo se mi lépe, nebylo to však pravidlo, spíš to tak různě kolísalo).

Dneska mám za sebou šestý rok navštěvování logopedky (v blízké době budeme končit a dáme si pauzu), nikdy jsem nezkoušel žádné farmaceutické léky či přípravky, odborné logopedické přístroje. Živím se jako právník, mluvím hodně, čas od času jezdím na různé konference a semináře, na kterých mluvím před spoustou lidí (mimoch. jsem potkal jednoho přednášejícího psychiatra-balbutika, je výbornej a ačkoliv je jeho vada dost znatelná, je to velký odborník a výborný člověk). Většinou se mi mluví dobře, čas od času se zaseknu, jsou chvíle, kdy to jde ztuha, ale většinou jen epizodicky. Tím se nechci chlubit, chci jen říct, že mám poměrně bohaté zkušenosti na řečové situace a že jsem zjistil, že ta koktavost, ačkoli je to pěkná mrška, tak se s ní žít dá, a to celkem slušně. A moje zkušenost je, že se dá líp a líp..

Předně si myslím, že nemůžu spoléhat na to, že se vymyslí pilule nebo přístroj (nebo jako v případě Dr. Pešáka antiastmatický prášek), který způsobí, že začnu mluvit absolutně plynule. To je podle mého názoru iluze, ať už jakkoli vědecky podložená. Ale to platí pro mě, člověka, který koktá celý život a jehož postoje i chování je velmi ovlivněno vadou řeči. Netvrdím, že to nemůže fungovat např. u člověka, který měl před dvěma lety nějakou nehodu a od té doby koktá. Nebo u kohokoliv jiného. Koneckonců, určitou část svého života, a to není tak dávno, jsem zkoušel s koktavostí zatočit pomocí tradiční čínské medicíny, bylin, akupunktury.. ale nevedlo to k dlouhodobému efektu..

Nezavrhoval bych rozhodně - tak jak to někteří, včetně Dr. Pešáka - činí, logopedii. Sám končím několikaletou logopedickou terapii a jsem přesvědčený, že ačkoli logopedie sama o sobě nemá potenciál koktavost "vyléčit" (aspoň ne celoživotního balbutika jako já), má potenciál pro koktavého získat spoustu informací a mnoho úhlů pohledu na tuto vadu řeči. Se svojí logopedkou jsem prošel několik knížek výhradně amerických autorů (zde bohužel čeští odborníci zaostávají) a získal názor velmi široké skupiny koktavých, kteří studují tento fenomén z mnoha různých úhlů pohledu. Už jen to stojí za tu námahu dobelhat se jednou za tři týdny na hodinové sezení. Nadto mi logopedka domluvila rozhovor v rádiu (!!!).. to bylo fakt hodně vtipný a byl jsem z toho nervózní jak ratlík. Nicméně myslím si, že logopedie má svoje limity - nebo aspoň pro mě. Mimochodem - ještě k těm drogám, jak už někde jinde hovořilo: já se k logopedce dostal právě ve chvíli, kdy jsem si na jedné nejmenované droze (nebyl to alkohol) uvědomil, že takhle už to prostě dál nejde, a že s tou vadou řeči (a tím pádem celým svým dosavadním životem) musím něco udělat.. a tak jsem zkusil logopedii.. čímž drogy rozhodně neobhajuju, ale já osobně jim vděčím za tento první krok, který jsem vůči svojí koktavosti udělal.. Smile (dneska už kromě občasného alkoholu nepožívám nic)..

Nejsem rovněž přesvědčen, že by mi příčinu koktavosti byli schopni objasnit biologové, lékaři či genetici. U nás v rodině, kam až oko mých příbuzných dohlédne, nikdy nikdo nekoktal.. dokonce ani neráčkoval či nešišlal. Vady řeči jsou prostě v naší rodině díky mně novum.. a nikdy jsem neměl nějakou nehodu či vážnější úraz, nemoc nebo něco podobného. Koktavost byla prostě něco, co jsem si, z nějakého důvodu, který zatím ještě nechápu, sám vytvořil již v raném dětství. Je mi jedno, jestli "medicínsky" tkví koktavost v mozku, plících, játrech nebo třeba v bolavým palci u nohy. Tam podle mého nespočívá podstata a příčina koktavosti, snad jde pouze o cílenější a jemnější objevování symptomatiky (Dr. Pešák se pouze přesunul z mozku na plíce, ale dle mého opět pojmenoval jen další možnou dílčí odpověď "jak" koktáme - díky stresu nám zatuhnou plícní sklípky a vzduch nemůže proudit, ale ne "proč" koktáme - proč zatuhnou zrovna nám, a ne dalším lidem, kteří mluví plynule?).

Taky proto jsem toho názoru, že za koktavostí každého z nás vězí něco jedinečného, nějaký individuální důvod. Spíše se přikláním k tomu, že je to "náš vzorec chování", který si z nějakého důvodu - jakého, to asi musí zjistit každý sám u sebe - vytvoříme. Samozřejmě, možná někteří namítnou, že koktá jejich otec i děda, a tak že prostě koktají taky. Genetika se tam určitě projeví, pokud koktala celá rodina, tak tam ten potenciál prostě je. Ale podle mého to neznamená, že se nutně musí projevit a že pokud už se projeví, tak že nezbytně musí pokračovat celý život nebo celý život se stejnou intenzitou. Myslím, že se projeví pouze v případě, kdy se syn/dcera rozhodne, že bude pokračovat v nějakém rodinném příběhu či vzorci chování po tátovi/mamce - balbutikovi. Ale zpět k těm, kteří koktají od narození bez genetické zátěže, tak jako já.

Mám pocit, že koktavost je záležitost, kterou budu zkoumat většinu svého života, že to není záležitost, která by "prostě přešla", i když teď mám dny, kdy si na koktavost vůbec nevzpomenu. Mám velmi dobré zkušenosti s vnitřním postojem ke koktavosti - viz http://www.balbutik.cz/nase-terapie/nase-terapie - to je dokument, pod který bych se okamžitě podepsal a udělal z něj základní "devatero" balbutika, nebo nějakou balbutickou ústavu (holt právník se ve mě nezapře.. Smile). Podle mého kdo se chce odpíchnout k "lepšímu životu", ať už si pod tím představuje cokoli, musí zvládnout toto devatero. V podstatě devatero pracuje s image balbutika. Podaří-li se odstranit image "koktám-jsem trapnej-neschopnej-divnej-všichni se mi budou smát" (a to samo je práce na několik let), je to pomyslná hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Neříkám, že se tím podaří koktavost vymizet (koneckonců smíření se s doživotním koktáním je jedním z devatera), ale myslím, že to je dobrý beton na základy spokojeného balbutického domu.

Mám - jako většina z vás - zkušenosti s tím, že dokážu v určitých situacích mluvit absolutně plynule téměř vždy.. když zpívám, když po nějakou dobu mluvím anglicky, když šeptám, když nejsem ve stresu.. to mi dává naději, že když TO umím, že budu umět jednou mluvit plynule čím dál častěji a čím dál déle. Např. i ve stresových nebo velmi emotivních situacích, ve kterých už začínám mít častější a častější úspěchy. Zvednout sluchátko a zatelefonovat někomu s tím, že byla potřeba něco více vysvětlit, byl pro mě před pár lety obrovský problém, vždy se mi rozbušilo srdce a končil sem.. dnes už se na sluchátko vždycky spíš jen usměju (i když třeba dneska jsem volal kvůli potvrzení o křtu na faru - nejsem věřící, to je k dokreslení, v rozhovoru s pracovnicí se zasekl na nějakým slově, zakoktal se a necítil se u toho nijak dobře, ale z blokády jsem se vymotal a pokračoval dál poměrně v pohodě)..

Abych to tedy shnul, moje dosavadní 30ti letá zkušenost s koktavostí je ta, že prvním krokem, jak změnit svoji koktavost, je podle mého změna vnitřního postoje k ní (přijmout ji do svého života, protože potom s ní mohu něco začít dělat). Dalším krokem je najít onen "svůj" důvod, proč dělám, to co dělám, tedy proč koktám, kdy koktám, v jaké situaci, jaké jsem u toho měl pocity, o čem jsem zrovna mluvil, o čem zrovna mluvil ten druhý atd. Hledat souvislosti ve svém životě, pracovat s osobností, protože koktavost je její nedílnou součástí (jako osobnost jsem býval spíše vystrašený a nejistý, nebo naopak přehnaně sebevědomý ve chvílích, kdy jsem mluvil dobře.. celkově ale dost nevyrovnaný). Čím víc pracuju na své osobnosti, tím lépe se mi v životě mluví. Tím více mi roste seběvědomí a tím víc se cítím vyrovnaný. A tím víc je koktavost spíš moje kámoška než nepřítel.

Držím vám palce a těším se na vaše zkušenosti.

Martin
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Giovanni



Založen: 7.8.2008
Příspěvky: 58
Bydliště: SVK, Veľký Krtíš

PříspěvekZaslal: pá březen 19, 2010 9:32 pm    Předmět: Citovat

Ahoj Martin.Vitam ta medzi nami,alebo cit sa ako doma Laughing .Mas pozitivny postoj ku koktavosti,v com mi ides prikladom.Mas o cca 10 rokov viac ako ja,takze hadam ked budem v tvojom veku,tak ani ja sa nebudem bat telefonovat a hadam koktavost budem brat tiez pozitivne Very Happy .Mne logopedka nepomohla,kazde slovo viem vyslovit,ale nie vzdy bez koktania a logopedka skor riesi daco ine....Psychologicka bola ta ktora mi najviac pomohla.Ale to je len moja skromna osobna skusenost.Ako pravnik musis urcite vela rozpravat pred vela ludmi,co zvycajne byva stresujuce,ale ked si clovek nato zvykne tak to bere ako normalku,nie?Ja väcsinou ked sa "rozbehnem" tak rozpravam ako by som bol recnik,len ten rozbeh je tazky Sad
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
BigBoss



Založen: 15.2.2010
Příspěvky: 11

PříspěvekZaslal: pá březen 19, 2010 11:31 pm    Předmět: Citovat

V rodine taky siroko daleko zadne vady reci nemame, dokonce nekteri z rodiny pracovali jako moderatori apod. Koktam od malicka co jsem zacal mluvit. Naprosty souhlas, ze prvnim a nejdulezitejsim krokem je smireni se s koktavosti... ale snazit se ji naucit ovladat, zkrotit.

Ja to treba beru tak, ze nekde jsem dostal lepsi vybavu a treba zajimave pochody v mozku.. a tim se muselo nekde ubrat Wink, treba na propojeni recoveho centra. Ale muzu rict, ze bych nemenil... pote co jsem se s tou kotavosti vicemene skamaradil a zacal ji usmernovat a komunikovat s ni, tak uz me to tak netizi a je mi fajn... Wink
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Martin Ježek



Založen: 19.3.2010
Příspěvky: 10
Bydliště: Brno

PříspěvekZaslal: so březen 20, 2010 10:15 am    Předmět: Citovat

Jo, "rozjet se" je základ, obzvlášť po nějakým horším období.. s tím mám taky bohaté zkušenosti.. jestli máš o 10 let míň, tak máš ještě fůru času svoji řeč zkoumat, to je supr! držím palce..

to Big Boss: no já su taky už v této fázi, míň řeším koktavost a víc si užívám život.. jenže se nějak nechci smířit s tím, že už je to konec, kam až můžu dojít.. že už to lepší nebude.. já bych chtěl ještě víc, mluvit ještě víc v pohodě a ještě líp.. takže proto to teď zkoumám spíš z toho "psychologickýho" hlediska, i když nejde vůbec o klasickou psychologii.. snažím se přijít na to, co za tím vším vězí, co se mi to v hlavě semele, že jednou mluvím úplně v pohodě a podruhé hrozně.. zatím sem dospěl k tomu, že velkej kus koláče tkví právě v té image, v tom obrazu, jaký vyvolávám u druhých.. pokud se na to vykašlu a hodím svou image za hlavu, jde mluvení samo.. ale není to tak vždy, takže nevím..

mimoch. včera, když jsem napsal svůj příspěvek, tak se mi řeč k večeru dost zhoršila.. hergot.. Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Mikeke



Založen: 10.12.2007
Příspěvky: 27

PříspěvekZaslal: so březen 20, 2010 1:51 pm    Předmět: Re: Koktavost jako individuální problém? Citovat

Díky za příspěvek, určitě jej hodně lidí (včetně mě) ocení. Wink Nicméně když jsem si tvůj „článek“ četl, zarazila mě jedna věta a to:

Martin Ježek napsal:
(mimoch. jsem potkal jednoho přednášejícího psychiatra-balbutika, je výbornej a ačkoliv je jeho vada dost znatelná, je to velký odborník a výborný člověk)


Asi je jasné, že vada řeči člověku ve vykonávání profese (a v dalších věcech) jistým způsobem brání, nicméně si myslím, že bychom neměli úspěchy koktavých klást do protikladu, že i přesto, že koktá, je úspěšný. Každý člověk má jisté indispozice, jen ta naše je větší. Za sebe můžu říci, že kdybych vadu řeči překonal (v rámci možnosti), necítil bych se, jako kdybych zdolal zdánlivě nezdolatelnou horu. Koktání je předurčeno nám cestu k něčemu stížit, nikoliv nám ji zcela odepřít. Toť jen krátké zamyšlení se nad chápání naší budoucnosti.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Martin Ježek



Založen: 19.3.2010
Příspěvky: 10
Bydliště: Brno

PříspěvekZaslal: út březen 23, 2010 8:11 am    Předmět: Citovat

Dobrý, dobrý, moc se mi líbí, cos napsal a dost se mě to dotklo Very Happy . Sám sem překvapenej, jak jsem to neohrabaně napsal, jako by koktající člověk nemohl být úspěšnej v tom, co dělá.. asi mám ještě pořád takovou představu, že nás (mě) ten náš (můj) handicap oproti nekoktajícím tak brzdí.. částečně mě k tomu asi vedlo asi to, že ten známý se živí mj. jako přednášející a lektor, což je z povahy této vady dost paradoxní.. ale někde už jsem o tom četl, že si balbutici často vybírají právě profese, pro které nemají zrovna ty správné dispozice.. ale když lidé bez končetin provozují nejrůznější sporty, tak proč ne, že?

Nicméně sám s tím mám problém, když vidím (slyším) kolegy v práci nebo na seminářích či školeních, jak ladně a plynule vyslovují svoje myšlenky, a pak nastoupím já, kostrbatý a vystresovaný s chvějícím se hlasem.. ech.. Rolling Eyes
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Mikeke



Založen: 10.12.2007
Příspěvky: 27

PříspěvekZaslal: út březen 23, 2010 6:47 pm    Předmět: Citovat

^^Mně to taky dřív přišlo nevhodný, aby člověk „pracoval“ pusou. Přeci jen se vždycky může najít nějaký člověk, který si na jakousi čistotu projevu potrpí, zvlášť když, jak píšeš, by se jednalo o přednášení. Ale pak se mi naskytla příležitost, abych učil jednoho postaršího pána práci s počítačem, přestože v řeči zádrhávám. A já to vzal a už se s ním vídám skoro půl roku. Rozdíl mezi mnou a normálně mluvícími lidmi je ten, že já mu mám o tom co říct. A o tom to všechno je. Minulý rok, když jsem přednášel prezentaci a profesorka mi řekla, že by mi můj proslov mohli závidět i maturanti (je mi 16), jsem pochopil, že mluvení není jen o tom, jak člověk vyslovuje, ale taky o rétorice a jistotě projevu. Holt když v něčem člověk pokulhává, musí to někde vyrovnat.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Martin Ježek



Založen: 19.3.2010
Příspěvky: 10
Bydliště: Brno

PříspěvekZaslal: st březen 24, 2010 3:18 pm    Předmět: Citovat

Hele a máš při projevu před více lidmi (prezentace) konstantní mluvu nebo se to v průběhu projevu nějak mění (zlepšuje, zhoršuje)? a případně v jakých chvílích se to lepší a v jakých horší? a vztahuje se ta změna i k tomu, o čem zrovna vykládáš?
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Mikeke



Založen: 10.12.2007
Příspěvky: 27

PříspěvekZaslal: st březen 24, 2010 4:59 pm    Předmět: Citovat

No projevy před více lidmi by se u mě daly spočítat na prstech dvou rukou. Nejhorší bývají začátky (první dvě tři věty, než si na takový (pro mě) dav zvyknu), pak občas v průběhu zopakuju začátek slova, ale jinak si myslím, že člověk je v tom časovém úseku tak nějak naladěn, a to se jen tak nezmění. Samozřejmě to hodnotím ze své pozice, takže to ve skutečnosti může být četnější, než mi to přijde. Já jsem našel takovou jistotu v tom, že jsem si jistej, že téma, o kterém mluvím, celkem znám, což však znamená, že vždy si v hlavě předem sesumíruju, co asi tak řeknu. To je pro mě nejdůležitější - aby člověk nemusel přemýšlet, o čem bude mluvit za příští dvě vteřiny, a mohl se soustředit na to, co právě říká (pozor, nemyslím tím jak). Vím, že se můžu opřít o to, že jsem si to připravil a že mě jednoduše nemůže nic zaskočit, což si myslím mě tak nějak uklidní a hlavně uvolní. Co se týče souvislosti s tím, o čem mluvím - něco na tom bude. Když například ta prezentace byla o prvohorním karbonu (smrtící Very Happy) a předkládal jsem ji svým spolužákům, kteří o tom, o čem budu mluvit, měli jen matné představy, mohl jsem si dovolit takové ty kratičké pauzy, které běžně mluvící lidé využívají čistě pro zdůraznění pasáže a jakoby zaujmutí posluchače. Já je využívám dvojnásob (můžu se při nich letmo nadechnout). Také si pomáhám gestikulacemi rukama. Ne abych vyplnil trapné ticho, ale pro odpoutání těch upřených pohledů na můj obličej, což člověka také znervózní. Ve škole máme také interaktivní tabule, na kterou člověk může poukázat. O výhodě bohaté smlovní zásoby (lidem, kterým dělá problém který, jej mohou kulantně obejít zájmenem jenž - pak však pozor na správné skloňování, lidé v tom zhusta chybují - atd.) nemluvě. Tímto nechci ani dávat návod, jak se těm zakázaným slovům zcela vyhnout, ale spíše poukázat na to, že když člověk se na pár chvil zamyslí, určitě vymyslí mnoho způsobů, jak to celé vystoupení tak nějak hodit do pohody a i si ho užít a mít z něho pak dobrý pocit. Říkám si, že raději si poslechnu pár zádrhelů, než sporadicky přerušované eeeeeeeeh.

A jaké jsou tvoje zkušenosti?
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Martin Ježek



Založen: 19.3.2010
Příspěvky: 10
Bydliště: Brno

PříspěvekZaslal: čt březen 25, 2010 8:31 am    Předmět: Citovat

To máš dobře promakaný.. u mě se to strašně měnilo v průběhu let.. už na základce, když jsem se učil číst, tak jsem četl rád, protože mi to celkem šlo, a taky naprosto plynule, ačkoli sem koktal.. na gymplu jsem neměl s přednesem před třídou absolutně žádný problémy, snad to souvisí s tím, že jsem spíš extrovert, mluvilo se mi vždycky, co si pamatuju, strašně dobře, téměř plynule. Vždycky jsem se tak nějak nastartoval a celým referátem (tehdy "prezentace" ještě nebyly.. Laughing ) proplul jako po řece.. prostě otevřel pusu a mluvil a mluvil, co si pamatuju, nikdy jsem neměl nějakou větší blokádu.. snad to bylo tím, že jsem byl před známým publikem.. markantní zhoršení u mě přišlo na vejšce, kde jsem nastoupil mezi neznámý lidi, neznámý prostředí, a kde už jsem cítil, že je důležitý zaujmout, a to nejen profesory, ale hlavně spolužáky. A protože jsem věděl, že koktám, tak jsem začal být nervóznější a nervóznější, což pramenilo ve větší obtíže.. vzpomínám si na jeden z prvních referátů v prváku, byly to nějaký právní dějiny, klepal se mi hlas, třepala ruka s papírem s poznámkami, a připadal jsem si jak na pranýři.. sice jsem neměl moc blokád, ale můj projev mi přišel naprosto hroznej.. a pak se to horšilo a horšilo, nervozita vždycky udělala svoji práci.. teď co pracuju, tak je to různý.. zkoušel jsem různý věci, jak překonat nervozitu (a tím i špatnej projev), v jeden čas jsem si myslel - jak už tady někde zaznělo - že pomáhá, když něco nemám předem pečlivě připravenýho, že takový ten spontánní projev je víc v pohodě.. tak jsem to zkusil jednou na poradě všech právníků (asi 50) s mým šéfem.. řekl jsem první větu, druhou (jakžtakž) a pak se mi zatmělo a já nevěděl, O ČEM mám vlastně mluvit (ne JAK), což je teda vtipný a mě přijde, že cesta spontánního projevu rozhodně není pro mě ta pravá ořechová.. z poslední doby mám dva zážitky, jeden z konference v zahraničí, kde jsem přednášel v angličtině na předem poměrně pečlivě připravené téma.. to dopadlo celkem dobře, ačkoli jsem byl před samotným projevem nervózní a třepal se, prezentace se mi podle mě povedla a publikum na mě mělo docela dost otázek, z čehož usuzuji, že jsem nějak zaujmout musel.. ale naopak teď posledně jsem vykládal na jednom semináři (taky asi 30 neznámých lidí), a ačkoli jsem měl pouze pár blokád, byl jsem zas rozklepanej jak ratlík a můj projev se mi vůbec nelíbil.. nechávali jsme si dělat zpětnou vazbu od těch lidí a jedna paní tam napsala, že všichni řečníci dobrý, jenom "ten mladý muž asi dost trpěl".. což teda měla pravdu a jenom mi to dokazuje to, že by mohlo být celkem jedno, jestli mám během prezentace blokády nebo ne, ale že důležitější je, jak si za tím, co říkám, stojím, tzn. jak jsem při prezentaci sebevědomý.. zdá se, že v tom je jádro pudla, co se týče sdělování informací.. no další velký "řečnění" mě čeká teď v pondělí, tak ti napíšu čerstvý zážitky.. Wink
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Martin Ježek



Založen: 19.3.2010
Příspěvky: 10
Bydliště: Brno

PříspěvekZaslal: čt březen 25, 2010 8:35 am    Předmět: Citovat

ještě k tomu vyhýbaní se slovům, to je podle mě cesta do pekla.. mám zkušenost, že jak to jednou začnu dělat - vyhýbat se zapeklitostem - tak neznám míru a začnu se vyhýbat čím dál víc a pak to vede do háje, protože jenom vymýšlím, jak co nahradit.. i když zase v některých situacích, kdy je tlak na to něco rychle říct, tak to není špatný, no.. asi bych na tom netrval jednoznačně, ale používám tuto techniku jenom výjimečně a vždycky mám po tom blbej pocit, jako že uhýbám někam, kam nechci..
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Balbutická komunita -> Metody Časy uváděny v GMT
Strana 1 z 1

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group
Czech translation by Azu; Revised by drake127